sdílet darovat

Děti cítí víc, než si myslíte

  • Projekt
  • Novinky
  • Komentáře

Organizátor projektu: Iveta Tomšová

iveta.tomsova@nomiahk.cz

Čas do konce: 5 dní

Vybráno: 35 150 Kč z 307 692 Kč

11,42 %
Vybráno 11,42 %
Donátoři přispěli 35 150 Kč a Karel Janeček přispěl/a
SDÍLET NA

Hradec Králové

Když jsou vám třeba čtyři roky a měříte tak metr nad zemí, není život vůbec snadný. Lehce si na vás troufnou všemožná strašidla, protože jste malí. Číhají na vás hlavně v noci. Čekají, až usnete a pak vás ve snu honí. Já už vím, jak na ně, je to snadné! Rychle přeběhnu k mámě a tátovi do pelíšku pod peřinu. Je u nich teplíčko a bezpečno, je to nedobytná pevnost. Zatím si žádné strašidlo netrouflo připlížit se za mnou až tam.

Z pelíšku si s nimi hravě poradím, kurážně si na ně dupnu a zaženu je. Chm, kdo by si na mě také troufl, když mám vedle sebe maminku a tatínka. Ráno, když vyjde sluníčko, jsou už všechna strašidla dávno pryč a já ráno vyskočím z pelíšku jako hrdina. Když jste totiž malí, nikoho jiného, u koho se můžete schovat, zatím nemáte. Já třeba vůbec neumím telefonovat, ani na telefon na skříňce nedosáhnu, kamarády mám jen tam, kam jdeme s maminkou či tatínkem na návštěvu, ale bez nich za nimi nemohu.

No jo, jenže… Někdy si maminka a tatínek přestanou povídat, dokonce na sebe i křičí, a nakonec se rozstěhují. Vůbec to nechápu, vždyť jen dohromady můžeme vyhrát bitvu se strašidly! Pevnost, která chránila, se hroutí. Najednou na vás fouká ze všech stran. Temné stíny, strach a úzkost si na vás začnou brousit zuby. Někdy je jich na mě tolik, že se počůrám. Když máte trápení a velký strach, ochránit vás může jenom maminka a tatínek. Ale když se na sebe zlobí a vás si nevšímají, nemáte kam jít, nikdo o vašem trápení neví. Jste příliš malí na to, abyste si samy našli pomoc. Můžete si lámat hlavu, jak chcete, ale kde hledat pomoc, když nikoho jiného kromě maminky a tatínka neznáte, nevykoumáte. Navíc ani holčičky a chlapečkové ve školce mi neuměli poradit, kam se v takových chvílích obrátit.

Už nebydlíme dohromady a nemám maminku a tatínka u sebe. Půjčují si mě, což je zvláštní. Někdy si mě půjčit nechtějí a tahají mě za ruce a za nohy. To je vám divný pocit viset takhle ve vzduchu naležato, být tahán a ještě slyšet kolem křik. Většinou pláču, vůbec to nechápu, jsem vyděšený a cítím se ztracený. Pomůže mi někdo? Ani strašidla za mnou už nechodí, protože se u nás doma bojí. Zůstal jsem na to úplně sám.

Až jednou maminka objevila NOMII. Ó, to bude podle jména jistě pohádková země, která svým kouzlem dá vše do pořádku. A opravdu! Je to malé království, kde je spousta hraček, ticho, teplo a bezpečno. Vládne tam vlídný a spravedlivý král s několika vílami, kteří mi pomohli vytvořit opět bezpečný svět a postavit novou pevnost proti strašidlům! Pomohli také mamince a tatínkovi, se kterými si povídají. I já říkám, co bych si přál a všichni společně vytváříme můj nový bezpečný svět.

Psychologická poradna a Dětské krizové centrum NOMIA pomáhá dětem, které byly vystaveny domácímu násilí, silné traumatické události, ztratily osobu blízkou, prožily šikanu, týrání, vážné onemocnění, trpí úzkostí, depresí, dětem nesoucím si problém, který neumějí samy řešit a potřebují odbornou pomoc.

NOMIA, z.ú. je místem, které nabízí celé rodině komplexní pomoc od sociálního poradenství přes asistované kontakty po psychoterapii. Zdarma. Podpořte nás, prosím, abychom tu mohli být i pro další děti a jejich maminky a tatínky. 

Cílová částka sbírky je 307 692 Kč, tj.12 * 21 * 1221.

V případě, že NOMIA dosáhne částky 72 710 Kč, Nadační fond pomoci Karla Janečka podpoří projekt částkou 212^2, tj. částkou 44 944 Kč.

Příběh Toníka:

Šestiletého Toníka přivedla do DKC Nomia maminka na doporučení sociální pracovnice. Rodiče Toníka v posledním roce procházeli dramatickou rozvodovou situací, rodina se rozpadla, otec začal žít s novou ženou, která sama pečovala o dva větší chlapce. Oba rodiče se v situaci trápili, prožívali hluboké pocity křivdy, vzteku, měli snahu bojovat proti sobě a jeden druhému ubližovat. Kontakty Toníka s taťkou byly velmi problematické, nedařily se. Toník sám hodně citlivě vnímal trápení a rozčilení obou rodičů, a nechtěl ani jednomu ublížit, bál se smutných očí a křiku mámy i táty, nevěděl, co má dělat. Rodiče nedokázali v tu chvíli vidět a pochopit, jak těžká je celá situace pro jejich syna, jak se Toník trápí a čím dál více strádá.  Pro Toníka to znamenalo ztrátu všeho, čemu dosud věřil, na co se spoléhal, ztratil svoje jistoty, cítil se hodně osamělý, nešťastný, prožíval veliké úzkosti a strach…z toho, co bude dál, zda ho ještě mají mamka s taťkou rádi, dával si za vše vinu. U Toníka postupně došlo k celkovému zhoršení jeho psychického stavu, upadal často do vážných hlubokých afektů spojených s pláčem a agresivitou vůči sobě i svému okolí, ve školce se začal stranit dětí, často plakal a přidalo se i noční pomočování a opakované bolesti hlavičky. Z veselého a kamarádského kluka byl někdo jiný. V DKC Nomia byla zahájena individuální terapie Toníka formou Sand Play a také se podařilo zapojit oba rodiče do společné terapeutické práce. Toník získal v terapii bezpečný prostor pro uvolnění svých pocitů, tenze a strachů, jež ho tolik trápily.  Rodiče s podporou psychologa postupně byli schopní více vnímat potřeby svého syna a začala se jim dařit i domluva ohledně kontaktů Toníka s taťkou. Toník se postupně zase stal tím veselým klukem, už se nemusel bát maminčiných slz a křiku rodičů, začal k taťkovi jezdit na celé víkendy, plánovali prázdninové výpravy a on věděl, že mamku ani taťku neztratil, jenom je všechno trochu jinak, už se necítil sám.

 

Příběh Lucky:

14ti letá Lucie, žákyně osmé třídy základní školy, zažila šikanu od svých spolužáků, kterou později popisovala slovy: „Kluci mi sprostě nadávají, kopou mě a posmívají se mi, že jsem adoptovaná.“ Své trápení svěřila odborníkům z Dětského krizového centra NOMIA. V rozhovoru jsme zjistili, že pro Lucku dlouhodobá šikana spojená vždy s psychickým ponižováním byla velkou citovou bolestí. Nedokázala překonávat tuto bolest žádným jiným způsobem než tím, že se opakovaně začala řezat do rukou, aby utlumila silné citové trápení. Zářezy do rukou jí vždy na několik hodin pomohly odpoutat pozornost od pocitu ponížení. Častokrát přicházela za paní učitelkou se svým trápením, pomoci se však nedočkala. Většina učitelů ji vnímala jako „Potížistku“ a jejímu sdělení nepřikládal nikdo důležitost. Lucka se cítila ještě vice bezmocná a začala se škole vyhýbat.

Lucku k nám nakonec přivedla její adoptivní maminka s prosbou o naši pomoc. S Luckou začal intenzivně pracovat psycholog a za pomoci terapeutických rozhovorů, metod pro práci s traumatem, se po delší době podařilo Lucce pomoci. Byla vděčná za to, že nám může důvěřovat a že bereme její trápení vážně.

www.nomiahk.cz www.jaktovidideti.cz  

https://www.facebook.com/nomiahk/

Vložit komentář

Na projekt přispělo: 24
  • Kateřina Gaidečková200 Kč
  • Anonymní dárce1000 Kč
  • Adéla Tomšovicová1000 Kč
  • Anonymní dárce1000 Kč
  • Markéta Vašatová5000 Kč
  • zobrazit další
  • Právo žít"Za Právo žít Vám děkujeme."4000 Kč
  • Jana Hadrabová200 Kč
  • Alena Vicencová"Jste skvělí!"500 Kč
  • Anonymní dárce400 Kč
  • Tereza Kopalová200 Kč
  • Martina Mimrová1000 Kč
  • Anonymní dárce10000 Kč
  • Marek Miřejovský"Díky, že tu jste."500 Kč
  • Jan Gin Smutek"Potraviny zdravá výživa U Gina náměstí Kostelec nad Orlicí"2000 Kč
  • Anonymní dárce500 Kč
  • Anonymní dárce500 Kč
  • Anonymní dárce500 Kč
  • Tomáš Slavata"Od Hromové party Tomáše Slavaty"2000 Kč
  • Michaela Tejchmanova500 Kč
  • Anonymní dárce"Ahoj do Nomie, děláte skvělou práci! Míša"250 Kč
  • Jindřich Hubatý500 Kč
  • Veronika Vecková"Každé dítě si zaslouží šťastné dětství!"400 Kč
  • Kristýna Sovová1000 Kč
  • Petra Smrčková2000 Kč

Další projekty